Peru

19.10. – 28.10.2023, Exotika

Peru je třetí největší stát jihoamerického kontinentu. Žije zde 32 mil. lidí. Hlavní město Lima má 10 mil. obyvatel. Na území Peru sídlila jedna z nejstarších světových kultur Norte Chico (32. století před naším letopočtem) a později incká říše, největší stát předkolumbovské Ameriky a to i přesto, že trvala necelých 100 let (1438-1533).

Typický peruánský nápoj je Pisco Sour. Je to koktejl z pálenky Pisca Queirola, čerstvé limetky, sirupu a vaječného bílku. Místní pivo Cusqueňa je také velmi dobré. Co však je zcela výjimečné, je pití odvaru a žvýkání rostliny koka (coca). V každém hotelu je volně k dispozici mísa se sušenými lístky cocy. Ano, té cocy, ze které se získává zakázaná droga cocain a která dala jméno nejrozšířenějšímu nápoji na světě. Místní průvodci doporučují pití čaje s cocy, jako obranu před AHN (Akutní horská nemoc). Také doporučují voňavé rostliny muňa, ke kterým se čichá.
Peruánská kuchyně je pestrá, zdravá a dobrá. Základním stavebním kamenem místní kuchyně je quinoa neboli merlík čilský. Z jejích semínek se mele mouka, používá se k přípravě kaše a zahušťování polévek. Inkové quinou uctívali a nazývali ji matkou obilnin. V Peru je oblíbenou pochoutkou také Cuy (pečené morče) nebo Ceviche (syrové ryby pokapané citrónem) .

Arequipa (2300 m)

Po příletu do Limy (z Paříže 12h 20min) jsme přespali v hotelu HolidayInn (blízko letiště) a následující den ráno jsme přeletěli do města Arequipa (1h 30min). Arequipa je druhé největší město v Peru, známé také jako „Bílé město“. Leží na jihu země (zhruba 1000 km od Limy) na úbočí And a sopky Misti (5822m). Má cca 900 tis. obyvatel. Město dal založit v roce 1540 Francisco Pizarro. Historické centrum bylo roku 2000 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO. Mezi nejcennější památky patří klášter svaté Kateřiny, který jsme, samozřejmě, navštívili. Naše skupina měla 6 turistů, jednu českou průvodkyni (Terezu) a jednoho místního průvodce. Potěšilo nás první setkání se zvířátky alpaka (domestikovaná vikuňa). V den naší návštěvy zde proběhla velká demonstrace učitelů a profesorů z celého Peru.

Chuanita (Juanita)

Chuanita, známá také jako Paní z Ampata , je dobře zachovalé zmrzlé tělo dívky z říše Inků, která byla zabita jako lidská oběť   inckým bohům někdy mezi lety 1440 a 1480, když jí bylo asi 12-15 let. Byla objevena na sopce Mount Ampato v roce 1995 antropologem Johanem Reinhardem. Juanita byla nalezena téměř celá zmrzlá, což zachovalo její vnitřní orgány, vlasy, krev, kůži a obsah žaludku. Posledních šest až osm týdnů života Juanity sestávalo z těžkého užívání drog a alkoholu. Zemřela po úderu tupým předmětem do hlavy. Spolu s ní byla nalezena sbírka hrobového zboží: misky, jehlice a figurky vyrobené ze zlata, stříbra a mušlí. Dnes se zmrzlé tělo Juanity nalézá v univerzitním muzeu v Arequipě. Udržuje se ve zvláštním skleněném mrazáku při teplotě -19 °C. Tým peruánských a polských vědců ve spolupráci se švédským specialistou na rekonstrukce obličejů Oscarem Nilssonem vymodeloval ze silikonu dívčinu bustu.

Údolí Colca, průsmyk PataPampa (4900 m), Chivay (3600 m)

Následující den jsme cestovali údolím Colca v nadmořské výšce od 3500 do 4920 m minibusem Renault místní cestovky EmíliaTour. Silnice byly, jak zpívá K.Kryl, prach a štěrk a udusaná hlína, viděli jsme zasněžené sopky, místní zemědělce orat pomocí krav, volně pobíhající vikuně a solná jezera. Bohužel i dopravní nehodu, která cestu poněkud prodloužila. Téměř za tmy jsme dorazili do městčka Chivay, kde jsme v hotelu Pozo del Cielo přenocovali.

Průsmyk kondorů, obec Maca (3279 m), Sillustani (3900 m)

Z městečka Chivay jsme vyrazili přes most inků do průsmyku kondorů. Pokud se některým turistům nepodařilo spatřit kondora, byli místní připraveni, v dokonalých převlecích, schůzku s kondorem uskutečnit. Nám se podařilo vidět i létajícího kondora, viz pátý obrázek s videem. Kondoři v Andách inspirovali peruánského skladatele Daniela Alomía Roblese ke složení skladby El Condor Pasa (r.1913), kterou později nazpívali Simon & Garafunkel, K.Gott, N.Urbánková, P.Novák a další. Skladba je takovou druhou peruánskou hymnou. V obci Maca jsme tančili s místními lidmy a nechali se vyfotit s živým orlem na hlavě. Další zastávkou bylo archeologické nalezště Sillustani. Podle oficiální verze jde o nadzemní hrobky aymarů. Neoficiáloně se hovoří o tom, že to byly pece na výrobu vápna.

Jezero Titicaca (3812 m), Město Puno (130 t.obyvatel)

Titicaca je největší vysokohorské jezero a zároveň nejvýše položené jezero s pravidelnou (komerční) lodní dopravou na světě. Náš motorový člun se jmenoval Kontiki, (stejně jako primitivní vor nora Thora Heyerdahla, se kterým v roce 1947 přeplul Tichý oceán). Náš celodenní výlet měl dvě hlavní zastávky. První na plovoucích ostrovech Uros, které staví v Punském zálivu aymarové. Druhá zastávka byla na ostrově Taquile (2200 obyvatel), který trvale obývají kečuánci. Na jednom z ostrovů Uros nám aymarové předvedli, jak se takové ostrovy dělají a nakonec nám zazpívali. Naoplátku nás požádali, abychom jim zazpívali něco česky. Dali jsme: “Škoda lásky” a myslím, že velmi pěkně. (Jen to nikdo nenahrál.) Po krátkém občerstvení jsme vyrazili na otevřené jezero a na ostrov Taquile. Po přistání nastala nejnáročnější etapa výletu. Museli jsme jít pěšky od hladiny jezera (3812m) na hlavní náměstí ostrova (3950m). Trochu jsme se při tom zadýchali. Odměnou nám bylo taneční vystoupení kečuánců a společné focení. Adriena se lodního výletu neúčastnila, měla AHN (akutní horskou nemoc). Kdyby se někomu zdálo, že jsem upadl a odřel si bradu, tak to není pravda. Opařil jsem se horkým čajem s koky. Po návratu do Puna jsme ještě stihli prohlídku města, především místní katedrály a večeři v restauraci. Ve městě Puno je krásná pěší zóna s obchody.

Antiplano (3600m), muzeum Pucara, chrám Raqchi a kaple Andahuaylillas

Altiplano je rozsáhlá náhorní plošina oddělující horské masivy západních a východních And. Po Tibetské plošině je druhým nejrozsáhlejším útvarem tohoto typu na světě. Archeologické naleziště Pucará je datované 1800 let před naším letopočtem. Lokalita je velmi rozlehlá, rozkládá se na ploše cca 4,2km2. Jednalo se o první velké městské centrum v regionu. Místo bylo Národním institutem kultury prohlášeno za národní kulturní dědictví Peru. V průběhu cesty jsme byli zastaveni místní policií a imigrační úředník kontroloval naše pasy. Dovolil mi, abych ho vyfotil. Raqchi je incké archeologické naleziště. Je také známé jako Chrám Wiracocha, jedna z jeho součástí. Kostel San Pedro de Andahuaylillas  byl postaven v 16. století. Je považován za Sixtinskou kapli Ameriky. Obsahuje díla vysoké umělecké kvality a jedinečné krásy.

Cusco (440 tis.obyvatel, 3300m) – Hlavní město incké říše

Cuzco je krásné město se zachovalou koloniální architekturou, důkazem bohaté a složité historie. Město je centrem domorodé kečuánské a incké kultury v Andách. Náměstí lemují španělské koloniální budovy postavené přímo na zdích inků, zatímco mezi nimi vzkvétá moderní turistický noční život. Katedrála v Cuzcu je komplex kostelů propojený nádvořím. Nás zajímal černý kristus, který je patronem města a říká se mu “Pán zemětřesení”. Původní socha krista pro katedrálu, vyrobená ve Španělsku, skončila (za podivných okolností) ve městečku Mollepata. Tato je vyrobená peruánskými umělci. Tělo je z lněných rostlinných vláken, hlava je z agáve, zatímco nohy a ruce jsou vyrobeny z balzového dřeva, běžného materiálu v andské oblasti.  Navštívili jsme zde též nejvýše položený Irish Pub na zeměkouli.

Posvátné údolí Inků, solné doly,  terasy Moray (3500m),  Ollantaytambo

Moray je archeologické naleziště v Peru, přibližně 50 km severozápadně od Cuzca. Stejně, jako u mnoha jiných míst inků, má také zavlažovací systém. Teplotní rozdíl mezi vrcholem a dnem je až 15 °C . Spekuluje se o tom, že Moray byla incká zemědělská experimentální stanice. Ollantaytambo je incké sídlo v úrodném údolí řeky Urubamby. Žilo zde asi 10 000 lidí a bylo také administrativním centrem. Na sedmnácti terasách se pěstovaly květiny pro dekorativní účely. Nachází se zde velké množství nedokončených staveb, mezi nejvýznamnější z nich patří Chrám Slunce. Nakonec jsme popíjeli Pisco a místní děti nám k tomu ochotně zazpívali.

Machu Picchu (2430m)

Machu Picchu je incké kultovní město asi 80km od Cusca. Bylo postaveno v klasickém inckém stylu za použití kvádrového zdiva tvořeného z opracovaných na sebe položených kamenů bez použití malty či jiného pojiva. Hlavními stavbami ve městě jsou Chrám větruCitadela a Místnost vládců. Město nemělo administrativní, vojenskou ani obchodní důležitost. Proč inkové město postavili, nikdo přesvědčivě neprokázal. Stejně tak se neví, proč ho opustili. Ruiny města objevil až v roce 1911 americký archeolog Hiram Bingham. (Peru získalo nezávislost na Španělsku v roce 1821). Od svého objevení se město stalo významnou turistickou atrakcí Peru i celé jižní Ameriky. Machu Picchu bylo zařazeno mezi nových sedm divů světa. Kečuánci a Aymarové, nejvýznamnější etnika incké říše, až do příchodu španělů, neměly žádné písmo. Nejsou tedy žádné písemné zprávy z jejich historie. Pojem “inkové” je poněkud zavádějící, protože “inka” byl pouze jeden, a to vládce říše. Název Machu Picchu znamená v kečuánštině “stará hora”. Náš výlet na Machu Picchu začal v Ollantaytambo, odkud jsme jeli vlakem do Aguas Calientes a potom ještě 20 minut autobusem ke vstupní bráně. Jízdenky byly vystaveny na jméno a byly přísně kontrolovány. Zpět jsme jeli autobusem do Aguas Calientes a vlakem až do Cusca, kde jsme ztrávili poslední noc v Peru. Potom letecky do Limy a domů.

El Condor Pasa – Paul Simon & Garfunkel
Video z roku 2012, 85 mil.zhlédnutí

Uploads: Rok 2023