25.4.2024 – 1.5.2024, Exotika
Svatojakubská cesta (španělsky Camino de Santiago) je název poutních cest, které vedou k hrobu sv.Jakuba v katedrále v Santiagu de Compostela. Jakub byl jedním z dvanácti apoštolů – učedníků Ježíše Krista. Jakub patřil mezi Kristovy nejdůvěrnější spolupracovníky (s Petrem a Pavlem). Narodil se v roce 5 př.n.l. a zemřel v roce 44 (mučednickou smrtí). Původně byl pohřben v Jeruzalémě. Někdy v 6.století byly jeho ostatky převezeny do kláštera Raithu (Sinajský poloostrov, Egypt). Později, když strážcí kláštera odpadli k mohamedánské víře, byly převezeny do místa dnešního Santiága, kde na čas upadly v zapomění. Roku 813 byly objeveny biskupem Teodomirem z Irie. Když zde král Alfons vystavěl chrám, přeložil k němu biskup své sídlo a zároveň začalo kolem vyrůstat město Santigo de Compostela. Název města vychází z latinských slov „saint iag“ = „svatý Jakub“ a „campus stellae“ = „hvězdné pole“, tedy Svatý Jakub v Hvězdném poli. Katedrála, jak tu stojí dodnes, byla postavena nad Jakubovým hrobem v letech 1075 až 1150.
První doložená pouť do Compostely se uskutečnila roku 951 a vykonal ji francouzský biskup z Le Puy. Dnes je tato nejstarší a nejoblíbenější trasa nazývána “francouzskou”, chodí se z města Sain-Jean-Pied-de-Port a je dlouhá přibližně 800 km. My jsme šli pouze posledních 117 km z města Sarria.
Etapa 1, Sarria (Praza Camelias) – Portomarín, 22km
Opravdoví poutníci si ve velkém batohu nosí vše na zádech. My jsme zvolili metodu kombinovanou, kdy část věcí, jako náhradní boty, ponožky a pláštěnku neseme v malém batohu na zádech a ostatní věci, jako pyžamo, holení, mixér, proteinové jídlo v prášku, večerní šaty a podobně, si necháme v kufru převážet speciální službou. Recepční nás už večer upozornila, že kufr musí být připraven pro transport v 8:00hod. Ráno nás pak vybavila mapkou města kam zakreslila, jak se dostaneme na trasu. Prostě, poutnící jsou zde ctěni a vítáni.
Etapa 2, Portomarín (Pension el caminante) – Palas de Rei, 25 km
Celou noc pršelo, před sebou 25 km a nastala krize. Všechny taxislužby v Portomarinu fungovali pouze na telefon. Žádné on-line rezervace, jako Bolt nebo Uber v Praze. Tak jsme vyrazili na nejnáročnější a nejdelší etapu v dešti. A pršelo skoro celý den. Občas jsme viděli i sníh.
Etapa 3, Palas de Rei (O Cruceiro) – Melide, 18 km
Při příchodu do Melidy jsme viděli 2 restaurace s názvem Pulperia, obležené turisty. Po konzultaci s internetem bylo jasné, že tam musíme také. Jedná se o tradiční místní restaurace, kde se podávají především chobotnice (kořeněné sladkou a pálivou paprikou, na dřevěných talířích).
Etapa 4, Melide (Pension Praza das Coles) – Arzúa, 14 km
V cíly nejkratší etapy našeho putování jsme objevili kouzelné náměstíčko a potkali zde české poutníky Terezu a Davida. Pod platany jsme večeřeli typické španělské jídlo, paellu.
Etapa 5, Arzúa (Pension casa Elena) – O Pedrouzo, 20 km
Další deštivý den jsme vysloveně přivítali, neboť jsme zakoupili nové pláštěnky a bylo by nám líto, že je nevyužijeme. Každý poutník nosí sebou “Credenciál“, kam si dává razítka z ubytování a restaurací, které po cestě navštíví. Na základě těchto razítek obdrží poutník certifikát o absolvování pouti. Velmi často jsme na dvorech viděli stavby, které se nazývají Horreo. Jsou pro Galicii typické a slouží k uskladnění kukuřice.
Etapa 6, O Pedrouzo (Pension Codesal) – Santiago, 18 km
Poutníků zde bylo opravdu hodně a byli z celého světa. Například v ulicích Santiága nás nenápadná asiatka požádala, abychom ji vyfotili. Byla z Tchaiwanu. Na obědě jsme seděli u stolu s poutníky z Bulharska. Oficiální statistiky jsou ZDE. V roce 2023 absolvovalo pouť 446tis. poutníků. Z toho 44,8% španělů, 7,3% američanů, 6,5% italů, 1,1% čechů. Nejoblíbenější trasa je francouzská ze Sarrie, kterou volí 30% všech poutníků. Prohlídka vnitřku katedrály je zdarma, ale dostat se tam není tak jednoduché. Například při mši nebo během Svátku práce tam poutníky nepouštěli. Druhý den ráno (2.5.) jsme se tam dostali a viděli svatého Jakuba (Sancti Iacobi).
Etapa 7, Santiago (Hotel Plaza Obradoiro) – Fisterra
Tuto etapu jsme dali ještě v podvečer, na prvního máje, po příchodu do Santiaga, taxikem. Fisterra je nejzápadnější obec kontinentálního Španělska, je tam velký maják a v dřívějších dobách bylo místo považováno za konec světa. Latinsky “finis terrae“.
Ceny: Ubytování, jídlo a transport
Ubytování: Klasický poutník přespává v takzvaných alberge. Jde o sdílený pokoj, jehož ceny se pohybovaly od 10 do 15Euro/osobu. V těchto alberge se většinou podává i poutnické menu, u společného stolu, takže se poutníci snado seznámí. Další výhoda takového způsobu ubytování spočívá v tom, že není nutné dělat rezervace dopředu. Poutníci většinou vstávají velmi brzo a vyrážejí za svítání. My jsme, hodně konzervativně, měli rezervace pensionů přes booking.com. Ceny se pohybovaly od 30 do 35 Euro/osobu. Kliknutím na odkaz u každé etapy je mužno vidět popis ubytování přímo v Booking.com.
Jídlo: Na cestě ze Sarrie do Santiága není nutné nosit jídlo v batohu. Nabídek občerstvení je po cestě dostatek a jsou dostupné. Nejen cenově, ale i prostorově. Všude jsme si v pohodě sedli. Jen člověk nesmí podlehnout davovému šílenství. Je-li například okolo poledne a cesta vede několik kilometrů lesem, objeví se první vesnice a s ní i restaurace, hned je u dveří fronta. Stačí jít 300m dál a další možnost je v pohodě a bez fronty. Ceny jídel se pohybovaly od 5 do 15Euro a porce byly vždy dostatečné. Sklenice vína nebo piva za cenu od 1,5 do 2,5Euro.
Transport zavazadel zajišťuje několik společností a cena se pohybuje okolo 5Euro/kus/etapa. My jsme zvolili Pilbeo. Kufr jsme označili štítkem s QR kódem, ráno jsme ho nechali na chodbě u pokoje a odpoledne už na nás čekal před dvěřmi dalšího ubytování.
Taxi z letiště a na letiště jsme rezervovovali přes booking.com. Možná to vyšlo o něco dráž, než kdybychom volali přímo místní taxislužby, ale fungovalo to naprosto bez problémově. Cena z centra Santiága na letiště: 32,36Euro.
Do Fisterry jsme chtěli jet autobusem s cestovní kanceláří. Cena byla 45 Euro/osobu. Při pokusu o online rezervaci se ukázalo, že první volná místa jsou za měsíc. Tak jsem požádal majitele pensionu Codesal (O Preduzo), jestli by nám neobjednal na následující den soukromé taxi ze Santiága. Zafungovalo to takto. Řekl moment, šel pro manželku a ta to vše vyřídila. Muži prostě neradi telefonují. Za pár vteřin nám podala papírek, kde bylo jméno našeho hotelu v Santiágu, čas 18:00hod, doprava do Fisterry a zpět s hodinovou pauzou na místě, za cenu 120Euro. No paráda. Jenže v Santiágu, v 18hod, začaly problémy. Pan šofér neuměl anglicky a z neznámých důvodů nepřijel před náš hotel. Půl hodiny jsme střídavě volali my jemu a on nám, posílali si fotky a přecházeli z jednoho konce náměstí na druhý. Ale nakonec to klaplo.